Bezpečná zóna v dražbě

Jakmile se začátečník naučí počítat figurové body, dozví se i tři základní bodové hranice v bridži. Nejprve tu nejdůležitější – 25 bodů na manš. Pak ty, které příliš často nevyužije – obě hranice slemové (37 bodů na velký a 33 bodů na malý). Mnohem praktičtější je však zamyslet se nad hranicemi, na které se zpravidla při výkladu zapomene. Jsou nenápadné tím, že se nalézají pod manšovou úrovní. Díky tomu vstupují do hry v každém rozdání. Jejich důležitost nespočívá jen v ochraně před přelicitováním (a ztrátou bodů tam, kde jsme měli zapsat částečný závazek), ale druhotně i v lepší dražbě prémiových závazků (to díky zpřesnění slíbené síly v dražbách, kdy hranice překročíme).

Kolik bodů je potřeba na závazek 1NT? Vzhledem k zřetelné nevýhodě prvního výnosu pro soupeře se zdá, že potřebujeme polovinu bodů v balíčku plus něco málo ke kompenzaci oné výhody prvního úderu. V praxi se však závazek 1NT brání dost těžko, takže lze uznat, že prostý požadavek na 20 figurových bodů bude dostatečný – naopak bude dobré 1NT zaujmout i s méně body. Závazek 2NT je pak jistě na půl cesty mezi 1NT a manší. Při rozhodování zda vyžadovat 22 či 23 bodů se nabízí zásadní otázka – odpovídá vůbec rozdíl 2,5 bodu jednomu zdvihu, tak jak naznačují výše diskutované hranice?

Odpověď není až tak snadná. Snadno můžeme vydělit počet bodů v balíčku (čtyřicet) počtem zdvihů, o něž se soutěží (třináct). Tím dostáváme (velmi hrubý) odhad 3,08 bodu na jeden zdvih. Princip mezního užitku však naznačuje, že jeden bod navíc odvede více práce, přidáme-li jej jedné ze stran do rovnovážného stavu 20-20, než když jej přidáme (či ubereme) třicetibodovému partnerství. Z tohoto pohledu je „cena dražebního stupně“ na nízkém stupni ve výši 2,5 bodu vcelku rozumná.

Teď už je čas na zamyšlení nad tím, co se přesně skrývá za vágní formulací: „Kolik bodů potřebujeme na závazek xNT?“ Schválně užíváme místo konkrétního stupně zástupné písmenko, protože odpověď se liší stupeň od stupně. „Kolik bodů potřebujeme na závazek 3NT?“ Tolik, aby vrabec v hrsti (150 či 120 bodů za 2NT – s nadzdvihem či bez) nebyl tak atraktivní jako holub na střeše (zisky 400 či 600 bodů – v závislosti na stavu her – kombinované se ztrátami 50 či 100 bodů za pády).

Přesné číslo neexistuje, neboť lehce záleží i na tom, zda nám hrozí riziko dvou pádů (a tedy riziko pádu i pro vrabce v hrsti), případně kontra. Závažnější faktor je pak stav manší – navzdory běžnému strachu rekreačních hráčů z červené nálepky na krabici to funguje obráceně, v druhé hře stačí o cca pět procentních bodů méně, neboť vyšší prémie za splnění manše má větší váhu než dražší pády (alespoň v situaci, kdy nehrozí např. při špatném dělení trumfů několik kontrovaných pádů). Navíc vše komplikuje případný převod na IMP body. Dobré číslo k zapamatování je, že 3NT (nebo jinou manš) je dobré dražit při šanci 30-35 % na její splnění.

O tom, jak tyto počty fungují v zóně částečného závazku, se rozepíšeme v druhém díle. Tomuto tématu se obsáhle věnuje i série videí Principy přirozené dražby na YouTube kanálu SBK.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s