Svodka událostí z Velké ceny Ústí nad Labem

Ze sportu

Velkou cenu Ústí nad Labem vyhráli členové BK Trutnov Jiří Baláš – Josef Horáček. Vítězům prvního kola patřilo po odehraných 50 partiích až třetí místo průběžného pořadí, v té poslední polovina sálu nedošla do podlimitních čtyř piků, druhá polovina sálu předražovala do optimálních pěti trefů bez jedné. Jediný pár sehrával čtyři piky a čistý top je vrátil na výsluní. Loňský vítěz Luboš Spálovský obsadil s Lucií Kupkovou druhé místo. Na celostátní turnaje se letos po delší odmlce vrátil Pavel Raboch a letní zajímavé osmé místo z VC Sněžka potvrdil ve Velkém Březně bronzovou pozicí, kterou vybojoval spolu se Zdeňkem Laštovičkou.

Z domova

Velká cena Ústí nad Labem se letos přesunula ze skal nad labským údolím přímo k poněkud vyschlému českému veletoku. Účast 23 párů byla o něco slabší než v premiérovém ročníku, na čemž se jistě podepsala kolize s festivalem v chorvatské Pule. Potěšující je především mírný nárůst počtu účastníků z řad členů domácího klubu, kteří se sice opět soustředili převážně na spodku výsledkové listiny, ale o to cennější je vidět, že jim nechybí trpělivost a první loňská zkušenost je od kontaktů s bridžisty z jiných krajů naší země neodradila.

Publicistika

V Ústí nad Labem se po dlouhých letech stalo, že turnaj seriálu Velkých cen řídil hrající vedoucí turnaje. Na první pohled lze tuto skutečnost omluvit tím, že pořádající klub existuje teprve druhým rokem, vedoucí turnaje i oba pořadatelé se však na celostátních bridžových soutěžích pohybují desítky let a jejich chybný úsudek lze jen částečně omluvit tlakem okolností. Z původně přihlášených 24 párů nedorazili tři hráči. Přeorganizování turnaje na 11 stolů by znamenalo zdržení. Vedoucí zřejmě nebyl na tuto možnost, která není ojedinělá, dobře připraven. Proto zvolil řešení, které umožnilo použít připravený rozpis na 12 stolů, a turnaj sám odehrál, ačkoli se na první pohled zdá absurdní touto iniciativou (která samozřejmě patří pouze do klubových turnajů, nikoli na celostátní soutěže) do turnaje zavést pauzu.

Organizátorům se tu vymstil přechod z loňského modelu (2×18 rozdání plus finále), který by v tomto počtu párů byl organizačně snazší, byť by – podobně jako těžkopádně zvolený letošní model – neodpovídal liteře bodu 5 propozic seriálu Velkých cen. Tento případ snad vyvolá zamyšlení nad tím, zda není lepší před poměrně restriktivním výčtem požadavků dát organizátorům volnější mantinely k dosažení cíle, kterým je vyvážený a spravedlivý turnaj.

Komentář

Organizaci VC UnL jsem delegoval na Jiřího Křivánka, který na ni spolupracoval s Jiřím Netukou. Sám jsem se akce neúčastnil, protože jsem na daný termín měl dlouho dopředu domluvenou jinou akci. Snažil jsem  se o jiný termín, což nevyšlo (a přivítal bych to nejen já, ale i účastníci Puly). Od začátku jsem měl pochybnosti o vhodnosti volby, ale okolnosti mne k ní dotlačily. Přesto přiznávám, že jsem nečekal problém v něčem tak samozřejmém. Těm z vás, kteří čekali organizaci odpovídající mému standardu a zkušenostem, se upřímně omlouvám.

Opravdovým překvapením pro mě nebylo, že se něco pokazilo (to se stává a stalo se mi to i na loňské VC UnL). Šokující je pro mě reakce výboru ČBS. Bývali to zapálení mladí kluci s tahem na bránu, kteří to občas přeháněli s mikromanagementem (například v době, kdy psali bod 5 propozic seriálu Velkých cen). Z hrajícího vedoucího by je dřív kleplo. Dnes už ne.

Ústní stanovisko VČBS k VC UnL je takové, že si Výbor (stejně jako vy) myslí, že by se to nemělo stávat, avšak (na rozdíl od vás) se na to podívali do řádů a nikde není napsáno, že Velkou cenu musí řídit nehrající vedoucí, tudíž nikdo nic neporušil. Mohl bych to vykládat jako vyvrcholení dvouleté snahy přimět Výbor k respektování psaných řádů (velké téma v době, kdy jsem byl zvolen do kontrolní komise), ale kromě porážky zdravého rozumu v tom vidím spíš znak naprostého vyhoření. Nevím, na čem ještě členům výboru záleží (a nevím, na čem ještě záleží vám, protože mně si na průběh VC nikdo nestěžoval), ale pro těch pár komunálních témat, v nichž se netočí statisíce, mám pořád motivaci.

Proto jsem se rozhodl kandidovat na člena výboru ČBS. Doteď jsem se tomu bránil, neboť jsem pravidelným kritikem současného týmu. Žádný alternativní tým mi nedává smysl (předposlední se rozpadl večer před schůzí, poslední se rozhádal přímo na schůzi) a nečekám, že během čtvrt roku inspiruju někoho, kdo stál dosud opodál. Jsem tedy připraven na každou roli, až po páté kolo u vozu. Tím spíše, že po dvouleté praxi v SBK považuji spolupráci se současným výborem za mnohem věcnější a efektivnější než jak jsem ji vnímal dříve.

Z článků Petra Jelínka, Petra Jelínka, Petra Jelínka a Petra Jelínka sestavil nehrající kapitán Petr Jelínek. 

 

Internetový bonus

Transkript emailové konverzace ze schránky sněmu SBK (chronologie odspodu nahoru). #TakhleSiTuZijeme

Hlavní vlákno VC (příloha)

Vedlejší téma 1 a Vedlejší téma 2

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s