Sandwich Puppet

Sendvič je pokrm tvořený dvěma plátky chleba, které svírají libovolnou náplň. John Montagu, čtvrtý hrabě ze Sandwich, si prý v 18. století nechal servírovat plátky masa mezi dvěma chleby proto, aby nemusel přerušovat karetní hru. Zcela jistě to nebyl bridž, který se jako samostatná hra objevil na přelomu 19. a 20. století.

Puppet je anglický výraz pro loutku, figurku připomínající člověka, jejíž chování má v rukou člověk, který je zpravidla ukryt pozorovateli.

Jakkoli je historka o lordu Sandwichovi u bridžového stolu přibarvená, jistě není od věci po něm pojmenovat nejen taktickou situaci (Sandwich overcall – zásah do dražby po zahájení LHO, pasu partnera a odpovědi RHO), či konvenci, kterou lze v dotyčné situaci použít (název Sandwich No Trump nesouvisí vlastním významem konvence ukazující nedražené barvy), ale konečně už i konvenci, která svou vnitřní architekturou odkáže na šťavnatou náplň, která se skrývá mezi plátkem chleba dole a plátkem chleba nahoře.

Výraz Puppet již bridžová dražba používá pro forsující hlášku, která partnera nutí použít relé (nejnižší legální hlášku). Použití této techniky je vhodné zejména při velké informační asymetrii mezi partnery. Měl-li jeden (zpravidla zahajitel) již příležitost svůj list dobře popsat, zatímco druhý (zpravidla odpovídající) je v situaci, kdy může mít velmi široké spektrum listů, šetří tento přístup dražební prostor druhého na úkor (méně cenného) prostoru prvního. Vlastně se jedná o standardní ekonomickou dražbu – má-li první hráč list, který není třeba dále popisovat, drží dražbu nízko levnou hláškou. Technika Puppet udělá navíc jen to, že (ve vhodných, předem definovaných situacích) označí jako: „Netřeba popisovat“ sto procent možných listů dotyčného. V praxi spíše něco jako 95 % – s výjimečnými listy lze po dohodě Puppet i prolomit, podobně jako u příbuzné techniky transferů (ty se liší od Puppetu tím, že předávají informaci  – zpravidla o barvě – zatímco Puppet je pouze přípravou na možný přenos informace v dalším kole dražby).

Konvence Sandwich Puppet byla popsána již v systému Wspolny Jezyk 2010 pod názvem Tani transfer. Hodí se nejen do Polského trefu, ale i do jiných přirozených systémů, proto jsem ji pod názvem Laciný transfer testoval. Jelikož se nejedná o transfer, ale Puppet, neobstojí prostý překlad před naším informovaným publikem, proto volím název přesnější, který je popisný nikoli vůči situaci (použití nejlevnější volné hlášky), ale směrem k významu hlášky – použití Puppetu spojuje v jedné hlášce bezcenné listy (dolní plátek chleba) s listy nečekaně silnými (horní plátek chleba), zatímco pro zbytek (šťavnatá náplň mezi nimi) je vyhrazen celý zbylý licitační prostor.

Zde by mohl příspěvek klidně končit, protože je už dost dlouhý, ale bylo by smutné vůbec netušit, kde že se Sandwich Puppet objeví. Jako ilustraci tedy dodávám popis jeho předchůdce – Gadżet Gawrysia z WJ2005. Zobecněním této myšlenky (pocházející z USA, nikoli přímo od Piotra Gawryse) vznikl Tani transfer.

1♦-1♠/2♣-?

2♦ = slabá oprava do kár

2♥ (nejlevnější volná hláška) = Puppet na 2♠ (viz níže)

2♠ (v přirozené dražbě slabé opakování piků) = přirozené a pasovatelné, ale nově konstruktivní

S listy, kdy chceme, aby partner 2♠ pasoval, použijeme Puppet 2♥ a zapasujeme (téměř) povinnou odpověď 2♠. Druhým typem listu je libovolný manšforsing, kdy po odpovědi 2♠ pokračujeme v naturálním popisu listu. Tím se eliminuje potřeba definovat (nepřirozeně) některé skoky v dražené barvě jako forsující – přímo dražíme neforsující leč konstruktivní listy, přes Puppet dražíme FG.

Toto je běžné využití Puppetu (plánuju zapasovat odpověď nebo dál dražím), které je známé např. z Two-way Checkbacku (hláška 2♣), který u nás zdomácněl pod jménem „x-y-NT“ (opět jméno, které označuje KDE, nikoli JAK, konvence funguje). Nevýhodou je, že se hráč musí naučit konvenci, kterou použije na jediném místě, a to ještě na takovém, k němuž existují zástupy podobných sekvencí, s nimiž si lze novou konvenci splést (proč to neplatí i pro „1♥-1♠/2♣-?“ nebo „1♦-1♥/2♣-?“?). To je vstupenka do muzea odložených konvencí, kam by Gadżet Gawrysia patřil, nebýt zobecnění, které přišlo v příští verzi Polského trefu.

 

 

Bezpečná zóna v dražbě

Jakmile se začátečník naučí počítat figurové body, dozví se i tři základní bodové hranice v bridži. Nejprve tu nejdůležitější – 25 bodů na manš. Pak ty, které příliš často nevyužije – obě hranice slemové (37 bodů na velký a 33 bodů na malý). Mnohem praktičtější je však zamyslet se nad hranicemi, na které se zpravidla při výkladu zapomene. Jsou nenápadné tím, že se nalézají pod manšovou úrovní. Díky tomu vstupují do hry v každém rozdání. Jejich důležitost nespočívá jen v ochraně před přelicitováním (a ztrátou bodů tam, kde jsme měli zapsat částečný závazek), ale druhotně i v lepší dražbě prémiových závazků (to díky zpřesnění slíbené síly v dražbách, kdy hranice překročíme).

Kolik bodů je potřeba na závazek 1NT? Vzhledem k zřetelné nevýhodě prvního výnosu pro soupeře se zdá, že potřebujeme polovinu bodů v balíčku plus něco málo ke kompenzaci oné výhody prvního úderu. V praxi se však závazek 1NT brání dost těžko, takže lze uznat, že prostý požadavek na 20 figurových bodů bude dostatečný – naopak bude dobré 1NT zaujmout i s méně body. Závazek 2NT je pak jistě na půl cesty mezi 1NT a manší. Při rozhodování zda vyžadovat 22 či 23 bodů se nabízí zásadní otázka – odpovídá vůbec rozdíl 2,5 bodu jednomu zdvihu, tak jak naznačují výše diskutované hranice?

Odpověď není až tak snadná. Snadno můžeme vydělit počet bodů v balíčku (čtyřicet) počtem zdvihů, o něž se soutěží (třináct). Tím dostáváme (velmi hrubý) odhad 3,08 bodu na jeden zdvih. Princip mezního užitku však naznačuje, že jeden bod navíc odvede více práce, přidáme-li jej jedné ze stran do rovnovážného stavu 20-20, než když jej přidáme (či ubereme) třicetibodovému partnerství. Z tohoto pohledu je „cena dražebního stupně“ na nízkém stupni ve výši 2,5 bodu vcelku rozumná.

Teď už je čas na zamyšlení nad tím, co se přesně skrývá za vágní formulací: „Kolik bodů potřebujeme na závazek xNT?“ Schválně užíváme místo konkrétního stupně zástupné písmenko, protože odpověď se liší stupeň od stupně. „Kolik bodů potřebujeme na závazek 3NT?“ Tolik, aby vrabec v hrsti (150 či 120 bodů za 2NT – s nadzdvihem či bez) nebyl tak atraktivní jako holub na střeše (zisky 400 či 600 bodů – v závislosti na stavu her – kombinované se ztrátami 50 či 100 bodů za pády).

Přesné číslo neexistuje, neboť lehce záleží i na tom, zda nám hrozí riziko dvou pádů (a tedy riziko pádu i pro vrabce v hrsti), případně kontra. Závažnější faktor je pak stav manší – navzdory běžnému strachu rekreačních hráčů z červené nálepky na krabici to funguje obráceně, v druhé hře stačí o cca pět procentních bodů méně, neboť vyšší prémie za splnění manše má větší váhu než dražší pády (alespoň v situaci, kdy nehrozí např. při špatném dělení trumfů několik kontrovaných pádů). Navíc vše komplikuje případný převod na IMP body. Dobré číslo k zapamatování je, že 3NT (nebo jinou manš) je dobré dražit při šanci 30-35 % na její splnění.

O tom, jak tyto počty fungují v zóně částečného závazku, se rozepíšeme v druhém díle. Tomuto tématu se obsáhle věnuje i série videí Principy přirozené dražby na YouTube kanálu SBK.

Dražba po pobídkovém kontru – 1.část

Dražba po pobídkovém kontru je vděčný námět na výukový článek. Nabízí se klišé o tom, kterak se přesností další dražby rozliší začátečník od zkušeného hráče, ale ve skutečnosti je to tak, že i mnoho zkušených hráčů draží po pobídkovém kontru hrubě nepřesně. Způsobeno je to tím, že korektní dražba funguje jinak, než jak radí právě intuitivní zkušenosti nasbírané z tisíců útočných dražeb jednostranných. Celou situaci pak zatemňuje skutečnost, že všichni předražují z pozice kontrujícího a nedodražují z pozice odpovídajícího. Není to nic nečekaného, kdo má body, draží moc – kdo nemá, draží málo. Celý problém vzniká tím, že hráči draží podle toho, jak na ně jejich list působí v emoční rovině, nikoli podle chladné kalkulace typu „má dáti – dal“ (v tomto případě „již slíbil – ještě neukázal“).

Uniformita chyb vede kromě falešného pocitu mainstreamu (dražíme tak všichni) navíc k tomu, že slušná část špatných dražeb vede do správných závazků (podle populárního pravidla, že sudý počet chyb se navzájem vyruší). Ta část, která vede do manší na body 20-0 (kdo měl tušit, že máš nulu) nebo méně často do závazků na prvním stupni na body 14-14 (kdo měl tušit, že má partner zahajitele nulu), bývá pak připisována smůle. Opravdu spektakulární havárie nenastávají v případě, kdy spolu zasednou dva špatní hráči, ale především v případech, kdy kontrující špatný hráč po svém vyhodnotí korektní dražbu dobrého partnera na odpovědi.

Myslím, že většina popisů tzv. kaplanovského kontra (podle amerického teoretika Edgara Kaplana) ztrácí svého čtenáře hned na začátku sáhodlouhým popisem počítání Kaplanových bodů. Hodnocení listu je poměrně komplexní záležitost a nechci nasazovat laťku příliš vysoko. Za lepší přístup považuji počítat obyčejné figurové body a věnovat pozornost významu jednotlivých akcí. Potřeba přesnějšího zhodnocení listu by měla vycházet až z praktických zkušeností, ostatně to, že sečtení figurových bodů je první, nikoli jediný, krok kvalitního
zhodnocení listu, není omezeno na situaci po pobídkovém kontru. Mluví-li se v dalším textu o 12 bodech, je třeba to vnímat jako: „List odpovídající běžnému dvanáctibodovému listu,“ což může být stejně osm kvalitních figurových bodů s výbornou rozlohou jako pravidelný list s patnácti defektními body.

Pobídkové kontra na zahájení 1 v barvě slibuje v základní variantě dostatečné hodnoty na otevření dražby a podporu pro všechny tři nelicitované barvy. Řekněme tedy 12 bodů a třílisty v nedražených barvách. Lze tolerovat dubl v levné barvě, je-li vyvážen rezervou v síle. S drahým dublem je lepší pasovat než riskovat, že partner, který do drahé barvy zamíří přednostně, s misfitem předraží.

Pokud kontrujeme bez dostatečné podpory zbylých barev, slibujeme dostatečnou sílu na další akci. Tato silná varianta kontra se často shrnuje jako: „16+ bodů, cokoli,“ ale to je naivní interpretace, které se ještě později podíváme na zoubek.

Nejprve si položíme základní otázku. Po dražbě 1♥-Dbl-Pass-2♣/Pass-? se kontrující ocitnul znovu na řadě k dražbě. Jaký list si u partnera představí? Kolik bodů partner slíbil? Kolik bodů vyloučil? Nebo konkrétněji: Může mít desetibodový list? Může mít nulu?

S odpovědí na první otázku se často příliš pospíchá. Snazší je najít odpověď na dotaz druhý. Je-li odpověď záporná, musí existovat hláška, kterou s nulou udělá místo použitých dvou trefů. Zde je první indikátor toho, že naše zvyky z jednostranné dražby jsou nepoužitelné, až nebezpečné. V jednostranné dražbě po zahájení partnera 1 v barvě s nulou pasujeme. Pasovat s nulou je nejjednodušší věc v bridži. Pasovat s nulou pobídkové kontra partnera je nejjednodušší cestou, jak jej přimět k nespolečenskému chování ještě před tím, než partie skončí a soupeři zapíšou několik kontrovaných nadzvihů (mají-li soupeři ke splnění manš, bude jejich hodnota i bez dalších bonusů vyšší než hodnota manšové prémie). Dražba barvy v pořadí je tedy nejslabší hláška, která přichází v úvahu a tím je stanovena dolní hranice síly – nula bodů.

Tváře poctivých studentů přirozené dražby v tuto chvíli vyzařují neklid. Kontrující slíbil 12 bodů, odpovídající neslíbil vůbec nic a dražíme novou barvu na druhém stupni? Je to porušení pravidel přirozené dražby, nebo je dražba forsující a my se vyženeme do závratných výšek? Řešení je naštěstí snadné a navíc neuvěřitelně elegantní. Jediná malinká myšlenka. Stačí jen trochu pootočit hlavu a podívat se na věc z nového úhlu.

Kontrující slíbil podporu zbylých barev, takže všechny tři barvy (kromě barvy zahájení) již na naší lince byly draženy. Nejedná se tedy o dražbu nové barvy, ale jen opravu do barvy dříve dražené. To je v přirozené dražbě nejslabší možná akce a to plně vyhovuje i této sekvenci.

Tahle myšlenka otevírá cestu k tomu, abyste si vzali tužku a papír a rozvrhnuli si význam ostatních, silnějších hlášek. Co znamená skok v (dražené) barvě? Co hláška 1NT? Co skok v NT? Existuje i nelimitovaná hláška, která může být pro kontrujícího forsující? Jak stanovit bodové hranice jednotlivých hlášek tak, abychom se nedostávali zbytečně vysoko, ale přitom nehrozilo předčasné zapasování v případě, že naše linka má sílu na manš? Lze tyto hranice odvodit z prostého předpokladu, že kontrující bude znovu dobrovolně dražit jen s výraznou rezervou (tedy má-li alespoň 16 bodů)?

Než nabídnu vlastní odpovědi v dalším díle, můžete si své řešení otestovat na partiích v tomto dotazníku.