Bezbarvé techniky 1♠-2♠

Kromě long-suit try a short-suit try lze použít i hášky, které nejsou vázány na konkrétní boční barvu. Jednu již známe, je to starý dobrý obecný invit. Bodové rozpětí zahajitele je ještě poměrně šíroké a tak ani široká škála barevně specifických invitů neznamená, že obecný invit ztrácí smysl. Zvlášť atraktivní (a relativně populární) je možnost přesunout ho z hlášky 3♠ na hlášku 2NT, po níž lze využít zpětné invity. 

Další novodobou klasikou je použití hlášky 3♠ jako preventivní. Ačkoli Zákon celkového počtu zdvihů je velmi užitečné vodítko, nápad zabránit soupeřům v možnosti znovuotevřít dražbu v rozdáních, kde jsme připraveni je předražit na 3♠, naráží na dva základní principy. Za prvé, slušnou část takových rozdání prostě soupeři nereopenují (i v moderních agresivních turnajích plných silných hráčů) . Za druhé, když už reopenují (a my předražíme na 3♠), téměř nikdy nepokračují na čtvrtý stupeň a doufají, že nás již ke klíčové chybě donutili. Tuto techniku tedy nelze doporučit.

Mnohem zajímavějším nápadem je invit se slabými trumfy. Zde se již jedná o expertní techniku. Ani ne tím, že by byla tak náročná na použití, ale tím, že se dotýká hádanky, na jejíž řešení jsme od začátku rezignovali – v tomto případě toho, zda nebude lepší zkusit 3NT než 4♠. Hodí se zejména v systému, který zahajuje na drahé pětilisty – u fitu 5-3 se častěji stává, že nenese dodatečný zdvih, než u fitu 4-4. Invit se slabými trumfy lze tedy přijmout kromě hlášky 4♠ také dražbou 3NT v případě, že i druhý partner má trumfy slabé. Při síle na manš to znamená, že boční barvy jsou dostatečně silné, trumfy tedy neplní funkci kontroly soupeřových barev a často bude k dispozici jen devět zdvihů, za to bez ohledu na to, zda budou piky trumfovou barvou.

Ačkoli počet technik, které se nabízejí, stále roste, máme pořád k dispozici pouze pět možných hlášek, které plní roli invitu (2NT, 3♣, 3♦, 3♥, 3♠). Konvenční dražba ale zná cestu, jak do jedné hlášky zabalit několik významů. Taková hláška už ale není bezbarvá, je mnohoznačná. Zaslouží si tedy vlastní díl seriálu. 




Pokročilé techniky 1♠-2♠

V minulém díle seriálu o dražbě 1♠-2♠ jsme představili techniku long-suit game try, která nevyžadovala předchozí domluvu mezi partnery (vychází z logiky přirozené dražby). Existují i konvenční alternativy, jejichž vyšší účinnost je vykoupena nutností zřetelné dohody s partnerem na používání konvence.

Nejdůležitější technikou je short-suit game try. Vychází ze stejného principu (jmenovat barvu, v níž má partner výrazně přehodnotit hodnotu figur), ale jde opačným směrem. Ukazuje krátkost (singl nebo šikenu) a partner postupuje opačně – znehodnotí si figury v dražené barvě a naopak zhodnotí figury v bočních barvách. V praxi se spíš mluví o zhodnocení vyloučení, což je prázdná barva proti krátkosti. Tento termín už v sobě zahrnuje zhodnocení řídké, ale důležité situace, kdy se ocitnou dvě krátkosti ve stejné barvě proti sobě. Zde mluvíme o duplicitě. V takovém případě je třeba pamatovat na to, že v bočních barvách máme více karet, než jsme zvyklí, když se krátkosti neduplikují. To znamená, že je třeba klást důraz na dostatek figurové síly v bočních barvách.

Máme-li v listě krátkost, existuje možnost vydražení podlimitní manše (na nižší počet figurových bodů, než je běžný limit 25 FB). Jde o možnost, nikoli jistotu. Je třeba zkoumat, zda je krátkost užitečná. Učit se pracovat s rozlohovými body (tj. automaticky přičítat body za krátkosti v případě nalezení fitu) je atraktivní a snadná cesta do pouště podprůměrnosti.

Short-suit try je mocnější zbraní než long-suit try. Milovníci rozlohových bodů oceňují singl podle okolností (zpravidla počtu trumfů) na 2-3 body. Nutno pochopit, že se jedná o průměr. Některé singly se ukážou jako bezcenné, jiné musí mít logicky vyšší hodnotu, aby dávala průměrná hodnota smysl. Má-li takový skvělý singl (do vyloučení) hodnotu cca pěti bodů, zatímco nevhodný singl třeba jen půl bodu, umožní nám precizní informace mezi zdánlivě šestnáctibodovými listy rozlišit čtrnáctibodové listy od osmnáctibodových. Informace z long-suit try pomůže zpřesnit ohodnocení figur spíše o zlomky bodu. Proti výjimečným situacím, kdy má informace sílu více než jednoho bodu, lze postavit situace, kdy short-suit try informuje o hodnotě šikeny, kde je rozptyl ještě větší než u singla.

Short-suit try je silnější metoda. Předaná informace je navíc zcela zřetelná, zatímco u long-suit try není například zřejmé, zda partnerovi pomůže krátkost (odsnapujeme ztrátové zdvihy v dlouhé barvě) či zda znehodnotí jeho figury. 

Vrátíme-li se k příkladu z minulého dílu (Jxxx-xx-Qxxx-Axx), reakce na short-suit try 3♦ je snadná (se znehodnocenou dámou károvou odmítneme hláškou 3♠). V případě short-suit try 3♣ nedošlo k zásadnímu znehodnocení. Má-li zahajitel singla, což je mnohem pravděpodobnější, má eso plnou hodnotu. I proti šikeně se může jeho váha ukázat jako dostatečná.    

Úvod do techniky 1♠-2♠

JT54-62-Q853-A94 1♠-2♠/3♦-?

Partner zahájil 1♠, s listem JT54-62-Q853-A94 odpovídáte 2♠ a partner vás zaskočil hláškou 3♦. Co teď?

Existuje populární pravidlo: „Když nevíš, co dělat, pasuj,“ které mezi bridžisty rozšířili experti hrající bridž o peníze, kteří potřebovali navýšit své zisky. Sami se ho nikdy nedrželi a v případě pochybností vymysleli nějakou hlášku, která dala partnerovi příležitost znovu dražit a svůj úmysl vyjasnit. Naopak pas je v takovou chvíli konečné rozhodnutí, které nelze napravit. Pasovat tedy nebudeme.

Tato situace naštěstí není příliš komplikovaná. Logika tvrdí, že partner nemůže chtít hrát 3♦. Už jsme nalezli drahý fit. Není to nijak v rozporu ani se Zlatým pravidlem. Dražba nové barvy forsuje. Proč ale partner nevolí některou z očekávaných hlášek (pas, 3♠, 4♠)?

Prvním krokem je určit, kterou hlášku by zahajitel použil, kdyby byl omezen na ony tři výše uvedené. Určitě to není pas – chci-li hrát 2♠, nemám k pasu žádnou alternativu. Těžko by to byly 4♠ – chci-li hrát 4♠, alternativní cesta existuje, ale je zbytečné ji použít a prezentovat informace o svém listu soupeřům. Zbývá tedy poslední varianta – jediná z hlášek, která žádá partnera o pomoc s rozhodnutím je invitující hláška 3♠. 

Vysvětlení začíná být hmatatelné. Partner položil invit, ale invit rafinovanější, než je hláška 3♠. Zkusme tedy nejdřív vyřešit přehlednější situaci – jak reagovat, kdyby opravdu dražil 3♠. Zde opravdu zbývají jen dvě možnosti (pas a 4♠). Jak se mezi nimi rozhodnete? 

Klíčem ke správné reakci na invit je stanovit rozmezí, v němž si můj list představuje partner. Pak stačí zodpovědět otázku, zda máme minimum nebo maximum. Zde jsme slíbili 6-9 FB a čtyřlistý fit, takže aktuálních 7 FB je v dolní polovině rozmezí, které partner očekává. Invit 3♠ pasujeme.

V situaci z prvního odstavce se však zahajitel nespokojil s prostým dotazem na minimum/maximum. Neoznamoval svou boční barvu proto, aby nabídnul alternativní závazek. Je to vodítko k dynamickému ohodnocení našeho listu. Kárové figury se stávají důležitějšími, zatímco figury v trefech a srdcích jsou méně hodnotné. To platí převážně pro sekundární hodnoty (tj. nižší figury). Hodnota dámy kárové tak vystřelila nahoru, v srdcích si nemáme co znehodnotit, znehodnocení esa trefového je jen nepatrné (plní roli primární hodnoty). Na partnerovy 3♦ máme jasnou reakci – dražbu 4♠.

Kdyby partner invitoval hláškou 3♥, je zřejmé, že si nemáme co zhodnotit a stejně snadno se umíme rozhodnout pro dražbu 3♠. V případě výzvy hláškou 3♣ se možná v praxi najde nějaký optimista, který výzvu přijme, situace se však z našeho pohledu podobá reakci na obecný invit (síla esa neroste tak výrazně, navíc klesá hodnota dámy kárové), proto je správné invit také odmítnout hláškou 3♠.

Pro skutečně hraniční listy existuje elegantní řešení, tzv. zpětný invit. Na výzvu 3♣ můžeme 
zareagovat hláškou 3♦ ve významu: "Nejsem si jist (a mám lepší kára než srdce)."

  

  



Restart

Uplynulo hodně času od doby, kdy si John Montagu, čtvrtý hrabě ze Sandwiche nechával k partii karet servírovat plátek soleného masa mezi dvěma tousty (a od doby, kdy se věta: „Číšníku, mohl byste mi prosím přinést to samé, co si objednal lord Sandwich?“ v zápalu hry zkrátila na jediné slovo. Gastronomie pokročila a pod jménem dvě staletí mrtvého lorda si můžete ze spousty možností vybrat třeba kuře s teplou slaninou, majonézou a hlávkovým salátem. Z whistu se vyvinul bridž a myšlenka na uzavření náplně mezi dva chleby se rozšířila z ochrany karet před mastnotou na techniku výměny informací v konstruktivní dražbě.

Tenhle blog je nadále o bridži. Nesoutěžíme s pastrami či BLT, Stejně jako Blue Team Club, Precision Club či Polish Club, i náš dražební systém je pojmenován po trefové barvě, neboť zahájení 1 tref je tváří systému, jakkoli tato tvář splývá s dnešním expertním mainstreamem (short club s transfery).

Kromě komplikovaného Sandwich Clubu je tu doma i Mini Sandwich Club pro širší veřejnost, které nestačí domluva: „Hrajeme Standard?“ a také základní kurs bridžové dražby pro veřejnost nejširší (až po veřejnost dosud nebridžovou).

Staré stránky sbridz.org skončily převážně v koši, ušetřeny zůstaly články s obecnou platností a také vše, co se vztahuje k Trefovému poháru 2017, který se doufám vrátí v příštím roce a pravděpodobně bude i nadále fungovat v dvouletém taktu. 

Pearson pro Adama

Myslím, že je na čase učinit z tohoto blogu, který je dosud nudnou hlásnou troubou lokálních záležitostí severočeského bridže, čtení atraktivnější pro širší bridžovou veřejnost. Jelikož jsem zrovna četl článek Adama Kubici o rozdáních vygenerovaných pro pražské a celostátní soutěže, mohu klidně začít oborem, který jsem formálně vystudoval (a povídání o dražební teorii nechat na později).

Za dekádu v pokerovém prostředí jsem slyšel všechny existující historky o smůle, takže mé obvyklé řešení když slyším, že jsou divná rozdání (mám pasivní linku; mám třikrát za sebou trumfy 4-1; zasáhnu soupeřům do Two-over-one a najdu partnera s nullblatem), je politovat dotyčného hned po první větě a v případě pokračování monologu se vymluvit na intoleranci laktózy a zamknout se v kabince. Pro kolegy bez potravinových omezení bych alternativně doporučil publikovat statistický test i se srozumitelným a důvěryhodným závěrem. Třetí cestu (nahodit čísla a nechat prostor konspirátorům, aby zjistili, proč je nikdo neinterpretuje) považuji za chybnou. Jelikož však Adam v textu přiznal, že něco nedělá proto, že to jiný umí lépe (to se mi u bridže stalo naposled někdy před třemi lety), před čímž smekám, považuji za čestné věnovat jeho záležitosti trochu úsilí.

Zkoumání rozloh sice není jediná cesta, jak ověřit regulérnost rozdělení (můžeme třeba sledovat, zda chodí dáma za klukem či před ním), ale pracujme s dodanými daty rukou statistika.

Statistici mají rádi nezávislé veličiny. Rozloha Severu v rozdání 1 je nezávislá s rozlohou Severu/Východu v rozdání 2, avšak neplatí, že rozloha Severu v rozdání 1 je nezávislá s rozlohou Východu v rozdání 1. Opakem NENÍ tvrzení, že na sobě závisí. Jen se ovlivňují. Má-li Sever 8-5-0-0, je zřejmé, že pravděpodobnost pravidelné rozlohy na Východě je nižší. Kromě intuitivní zkušenosti, že jsou partie normální a partie gulášové (intuice často klame), se lze zamyslet nad tím, jak vypadají listy, které rozdáme náhodně mezi tři hráče z balíčku, z nějž jsme před tím odstranili osm piků a pět kár (tak to ve skutečnosti funguje).

Proto se vyhneme sčítání čtyř dodaných sloupců a vybereme si jeden z nich, který otestujeme. Já jsem Východočech, proto jsem vybral kolonku East. Ostatní statistici mohou volit jinou kolonku, všichni ovšem varují před postupem, kdy zkusíme všechny čtyři a snažíme se výsledky interpretovat jaksi najednou (nejsou to vzájemně nezávislá data).

Co tedy testujeme. Máme rozhodčího, který hází kuličky do 39 bedniček. Bednička číslo 1 nese nápis: „Východ má rozlohu 4-4-3-2,“ bednička 39 má nápis: „Východ má rozlohu 13-0-0-0.“ Nikdo netvrdí, že jsou bedničky stejně velké, nebo že jsou rozestaveny tak, aby měly všechny stejnou šanci na zásah. Naopak očekáváme, že chytrý program rozestavěl bedničky tak, že rozhodčí, který se drží pokynů výrobce, trefí každou bedničku dlouhodobě se správnou pravděpodobností (sloupec „exp“).

Co se může stát špatně? Kromě špatně napsaného programu může zákeřný rozhodčí schválně mířit jinam, nebo na konci kuličky přendávat z krabice do krabice podle své vůle. Prožil-li si roli MUDr. Šafránka, kterému OÚNZ vyčítá příliš vysokou míru prevence, může si zkusit vycucat z prstu ten celostátní průměr. Primárně tedy kontrolujeme, zda se naházené kuličky příliš neliší od očekávaných výsledků, ale po očku koukneme i na to, jestli se nepodobají až moc.

Detaily Pearsonova testu dobré shody jsou nudné, jen je třeba poznamenat, že vyžaduje, abychom v každé bedničce očekávali alespoň 5 kuliček, proto sloučíme posledních čtrnáct krabiček do jedné. Nad rozlohou 6-6-1-0 přivřeme oči (po 6882 hodech čekáme 4,955 kuličky) a necháme ji existovat samostatně, od 8-4-1-0 po 13-0-0-0 máme jedinou krabičku, což jistě nevadí čtenáři, který laskavě uzná, že všechny obsažené rozlohy jsou dostatečně zákeřné.

Hodnota chí-kvadrát statistiky pro listy Východu je 34,570. Tuto hodnotu srovnáme s hodnotou pro 25 stupňů volnosti na nejběžnější hladině významnosti 0,05 – ta činí 37,652. Hypotézu, že data pochází z multinomického rozdělení s parametry odpovídajícím náhodnému rozdání karet nelze na hladině 0,05 zamítnout. V následujících odstavcích se to pokusím převést do srozumitelné řeči.

Teď když většina čtenářů odpadla – p-hodnota je 0,0963. Kdybychom se nebáli křivého obvinění nevinného a stanovili si volnější hladinu významnosti 0,10, znamenalo by to již zamítnutí hypotézy (tvrdili bychom, že se s rozdáními manipulovalo, a byli bychom si vědomi, že je šance 10 %, že tomu tak nebylo), tudíž nemá cenu ztrácet čas s druhou otázkou: „Nejsou data příliš načesaná?“ Evidentně nejsou.

Samozřejmě, ač jsem před tím výše varoval, cvičně jsem tam hodil data pro ostatní světové strany. Tam jsou p-hodnoty výrazně vyšší – 0,5171 (W), 0,7625 (N) a 0,7110 (S) – což znamená, že o dobré shodě s naším očekáváním není nejmenší pochyb. Adam asi uhodnul, že se na data podívá někdo z Východu a nastrčil tam ty nejlepší kousky (rozevláté, ale ještě v normě). Podle ostatních světových stran byla rozdání 2017/18 těžká nuda (ale neatakujeme p-hodnoty blízké jedničce, jak by se stalo v případě, že by očekávané a pozorované četnosti byly úplně shodné – tedy nelze podezřívat, že jsou data učesaná).

Pokud si jako cvičení chcete aplikovat Pearsonův test na počet šiken/singlů/dublů, zapomeňte na to. Kromě vazeb mezi listy hráčů ve stejném rozdání jsme tam zatáhli i vazby mezi různými barvami v jednom listě, takže na tahle čísla si netroufnu.

Slíbil jsem závěr: Věda říká, že jsou rozdání (přesněji: prezentovaná data) v pořádku.